Vliv reklamy na psychiku dítěte

Mgr. Lenka Polášková

Patrně se v dnešní době nenajde nikdo, kdo by dokázal zpochybnit vliv digitálních technologií na děti. Jaký vliv ale digitální technologie skutečně mají, lze specifikovat jen velmi těžko. Názory mezi rodiči, pedagogy i dalšími odborníky se různí. V čem se však vzácně shodují například odborné studie, je fakt, že nadměrný konzum televizního vysílání a zdrojů z online prostředí má u dítěte nepříznivý vliv na jeho psychiku. A nejen na ni. Zásadní narušení tzv. Cirkadiánního režimu způsobuje u děti (i dospělých), často nespavost.

V současné době mají rodiče o děti extrémní obavy. Vnímají rizika řekněme v exteriéru. Jako zdroj rizik vidí strom, herní prvky, mikroklimatické podmínky. Co si však často  nejsou ochotni připustit je skutečnost, že zásadní rizika přichází ze zdánlivě bezpečného zdroje – televize, mobilního telefonu, tabletu nebo počítače. Odborníci apelují na rodiče, aby sledovali pohyb svých dětí na sociálních sítích, v online prostředí, důsledně využívaly možností online rodičovské kontroly a své děti chránily před predátory, které často není možné zhmotnit, o to více jsou nebezpeční.

Velmi zajímavé téma, viďte? Příspěvek ale poukáže také na riziko velmi opomíjené a sice na citlivost a zranitelnost dětské psychiky při nastavování efektivních nástrojů marketingových aktivit.

Smutným faktem je skutečnost, že časté vysedávání u televize, počítače a dalších digitálních nástrojů způsobuje problémy spojené s nedostatkem pohybu. Kromě pasivního přijímání informací se v 21. století setkáváme s dalším problematickým jevem ovlivňování dětí, a sice faktem, že se mnohé pořady, včetně animovaných pohádek pro nejmenší děti, staly silným prostředkem marketingových aktivit firem. Vzpomeňme na Krtečka, skřítka Rákosníčka, Makovou panenku a motýla Emanuela, nebo Maxipsa Fíka. Tyto pohádky byly vytvořeny dětem pro radost, ponaučení. Citlivým a lidským způsobem vytvářely situace, ze kterých přicházelo ponaučení.

Tvorba dnešní, zejména zahraniční animované tvorby vnímá jako prioritu maximální ziskovost. 

Ve Spojených státech amerických provedla před lety společnost Kaiser Family Foundation průzkum, který jednoznačně dokládá, že čas dětí, které sledují televizi, se v posledních letech rapidně zvýšil. Některá čísla hovoří dokonce až o deseti hodinách denně. Čas zahrnuje aktivity spojené se sledováním televize, internetu, videoher a komunikaci prostřednictvím technologií, například mobilních telefonů. Jaká jsou v tomto případě rizika? Kromě problémů spojených s obezitou se i v České republice setkáváme se špatnou komunikací mezi dětmi a nekvalitními sociálními vztahy i vazbami. Skutečné pevné vazby mezi dětmi (všech věkových kategorií) nahrazují vztahy a vazby fiktivní. Každý z nás se jistě setkal se situací, kdy děti netráví společně čas venku, ale komunikují přes internetová média, a to i v případě, kdy bydlí kousek od sebe.

Animované pohádky určené primárně předškolním dětem se staly významným prostředkem marketingových aktivit firem a společností. Jejich vliv je směřován na děti poměrně agresivním způsobem. Děti ve věku tří až šesti let vnímají okolní svět jako místo příběhů a fantazie, a jejich úsudek tudíž může být odlišným vnímáním reality zastřen. Děti věří řadě informací, jež přináší reklama, která bývá často podána formou krátkých příběhů, v nichž vystupují jejich vrstevníci či známé pohádkové postavy, které znají z animovaných pohádek a příběhů. Aktuálně se v televizi můžeme setkat třeba s příběhy psí hlídky, bojovných želv nebo robotů z jiné planety, kteří si vybrali zrovna tu naši ke vzájemnému souboji.

Silnou marketingovou základnu však bohužel mají v České republice také pořady pro děti produkované veřejnoprávními médii. Největší vliv má nepochybně reklama televizní. V Americe zhlédne dítě ročně přes 20 000 reklam. Děti nelze před reklamou zcela uchránit, je však možné s nimi rozmlouvat a adekvátně jejich věku jim význam reklamy vysvětlit. Zcela klíčové je pak nastavení pravidel při nakupování či návštěvě obchodních center. V praxi se kvůli nedůslednosti rodičů a prarodičů setkáváme se srdceryvným pláčem, nebo záchvaty vzteku a zuřivosti dětí mezi regály nákupních center. Vnímání dítěte je skrytě ovlivňováno některými informacemi, jež dětský mozek není schopen postřehnout a zpracovat. Dítě dokáže čelit pouze omezenému množství příchozích informací a podnětů, a pokud se tlak zvýší a příchozí informace a podněty překročí určitou mez, nastupuje podvědomí. Jsou to právě rodiče, kteří často vytváří svým dětem první kroky k závislému chování již ve velmi raném věku. Jako běžný jev vidíme v nákupních centrech situace, kdy v době oběda děti před druhým rokem věku sedí v jídelní židličce, sleduje kreslené pořady na mobilním telefonu svého rodiče a pasivně otevírají ústa...

Vjemy těchto zdrojů jsou zpracovávány jiným způsobem a dochází k ovlivňování dítěte. Zadavatelé reklam jsou si velmi dobře vědomi toho, že děti jsou snadno ovlivnitelné a manipulovatelné. Není tajemstvím, že velké firmy a společnosti dokonce spolupracují s dětskými psychology na vývoji reklamních spotů a pohádkových postav. Reklamu jako prostředek propagace dokáže dítě odlišit až okolo osmého roku. To však bohužel neznamená, že jí také dokáže odolat. Proto je zcela nevhodné podporovat v jakékoli formě reklamu v mateřských a základních školách. Před Vánoci jsme se v některých rodinách i mateřských školách mohli setkat s tím, že dětem byly poskytnuty katalogy obchodních řetězců zaměřených na hračky pro děti, aby mohly sdělit Ježíškovi svá přání. Takový postup samozřejmě dětem uměle předkládá to, co mají chtít a po čem toužit a lze tedy říci, že je nevhodný a manipulující. Vnímání dítěte je ovlivněno prostředím, ve kterém žije, vztahy v rodině, denním režimem a pravidly, či naopak nedůsledností dospělých. Nezastupitelnou roli má rodič jako vzor dítěte, jeho hodnoty, zájmy i potřeby.

Rodiče zapomínají, že "splněné sny" v podobě hraček a techniky rozhodně nemohou nahradit laskavý dotek, pohled do očí, úsměv a něžné oslovení dítěte. V dnešní době nás ovlivňuje filozofie "jsem to, co mám". Místo mnohem důležitějšího "jsem tím, co cítím, o čem přemýšlím". Mysleme na to, že pokud se děti mají cítit skutečně bezpečně, žádný mobilní telefon ani technicky přemoudřelá hračka jim je nepřinese. Děti nutně potřebují k pocitu bezpečí pravidla, zázemí, důslednost, lásku a bezmezné přijetí své osoby rodiči, a mají-li se cítit bezpečně, musejí vědět, že je rodiče milují, vyslechnou a pohladí. Nebudou zkrátka šetřit laskavým dotekem, vlídným slovem, milým pohledem, povzbudivým úsměvem, uznáním, a hlavně tolik potřebnou pozorností. Rodiče zkrátka mohou nad vlivem reklamy stále vítězit, protože pro děti ve věku tří až šesti let je klíčový pocit bezpečí a jistoty ze strany rodičů a také potřeba prozkoumávat a odhalovat okolní svět. Jistě si vzpomenete na titul "Pět jazyků lásky". 

Nezapomínejte ani při jeho četbě na skutečnost, že u dítěte je tím nejdůležitějším jazykem lásky bezpodmínečné přijetí, nikoliv jakkoliv drahá a "trendy" hračka či technologie