Škola a poskytování informací: Informační zákon vs Školský zákon

Mgr. Lenka Polášková

Informační zákon, zákon č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím, je klíčový, právní předpis, který zajišťuje právo veřejnosti na informace od státních a veřejných institucí. Žádost o informaci může podat jakákoliv fyzická i právnická osoba, aniž by musela zdůvodňovat svůj zájem. 

Instituce zveřejňují informace buď automaticky (např. na úředních deskách a webech), nebo na základě žádosti. Informace musí poskytovat státní orgány, územní samosprávné celky (obce, kraje) a veřejné instituce hospodařící s veřejnými rozpočty. Jako veřejné instituce je povinným subjektem také škola nebo školské zařízení. V případě škol, jejichž zřizovatelem je osoba veřejného práva, je rozsah informační povinnost širší, neboť se uplatní § 2 odst. 1 informačního zákona, podle něhož platí:

"Povinnými subjekty, které mají podle tohoto zákona povinnost poskytovat informace vztahující se k jejich působnosti, jsou státní orgány, územní samosprávné celky a jejich orgány a veřejné instituce."

V případě škol, jejichž zřizovatelem je osoba soukromého práva, je rozsah informační povinnosti užší, neboť se uplatní § 2 odst. 2 informačního zákona, podle něhož platí:

"Povinnými subjekty jsou dále ty subjekty, kterým zákon svěřil rozhodování o právech, právem chráněných zájmech nebo povinnostech fyzických nebo právnických osob v oblasti veřejné správy, a to pouze v rozsahu této jejich rozhodovací činnosti."

Obecně platí, že každou žádost o poskytnutí informace je třeba posuzovat individuálně, a je třeba důsledně posoudit, zda se uplatní některý z důvodů pro omezení práva na informace, které jsou upraveny zejména v § 7 a násl. informačního zákona. Ovšem Podle § 11a odst. 1 informačního zákona má povinný subjekt za splnění zákonem stanovených podmínek možnost odmítnout žádost nebo její část, jestliže je cílem žadatele způsobit nátlak na fyzickou osobu, jíž se týkají požadované informace, nebo nepřiměřenou zátěž povinného subjektu, a to zpravidla v reakci na předcházející postup povinného subjektu vůči žadateli nebo na vztah s fyzickou osobou uvedenou výše.

Z žádosti musí být jasné:

a) Jaké instituci je žádost určena.

b) Kdo ji podává – identifikace žadatele.

c) O jakou, konkrétní informaci se jedná.

d) Výslovné uvedení odkazu na zákon č. 106/1999 Sb.

Pokud žádost v režimu informačního zákona podává škole fyzická osoba, je povinná v souladu s § 14 odst. 2 tohoto zákona uvést:

1) Jméno a příjmení.

2) Datum narození.

3) Adresu a místo evidenční adresy (dříve trvalý pobyt).

4) Adresu pro doručování písemností, pakliže se jedná o adresu odlišnou od evidenční.

Pokud vyřízení žádosti brání nedostatek údajů o žadateli, musí škola jako povinný subjekt vyzvat k jejich doplnění ve lhůtě sedmi dnů ode dne podání žádosti. Pokud žádost  do 30 dnů ode dne doručení této výzvy žadatel doplní, povinný subjekt se jí bude zabývat, jinak se žádost odkládá. 

Další důvody pro odložení:

- Žádost je nesrozumitelná.

- Z žádosti není jasné, jakou konkrétní informaci žadatel požaduje.

- Žádost je formulována příliš obecně.

Může nastat také situace, že žadatel žádá o informace, které jsou již zveřejněné, může škola tedy místo poskytnutí informace sdělí, kde informace vyhledat a získat (např. poskytne odkaz na internetovou stránku). Musí tak ale učinit co nejdříve, nejpozději do sedmi dnů. Pokud žadatel s takovým postupem nesouhlasí, může povinnému subjektu sdělit, že trvá na přímém poskytnutí informace. V takovém případě vám je škola povinna informaci poskytnout. To ovšem neplatí, pokud žadatel o zveřejněnou informaci požádal elektronicky. V takovém případě škola zašle odkaz na internetovou stránku.

POZOR: Žádost musí být podána oficiálně, tedy písemně. Zákon však výslovně nestanovuje formu.

Záznamy mohou být na různých prostředcích, například písemná listina, záznam v elektronické podobě, nebo záznam zvukového, nebo audiovizuálního typu. V praxi škol a školských zařízení se setkáváme zejména s listinnou podobou informací. Naopak zákon výslovně stanovuje, jaké informace v odkazu na informační zákon instituce nesmí sdělovat.

Jedná se o:

- Osobní údaje osob. V případě školy tedy osobní údaje zaměstnanců, dětí, žáků a studentů.

- Obchodní informace. Zahrnují zejména citlivé údaje o firmách a společnostech.

- Informace v utajovaném režimu. Zahrnuje zejména informace týkající se ochrany státu.

- Probíhající trestní řízení. Zahrnuje zejména informace spojené s vyšetřováním trestných činů.

Pomocí žádosti o informace například nezískáte informace o vynálezech, průmyslových známkách a ochranných známkách. Poskytování informací v režimu informačního zákona zahrnuje povinné lhůty. Instituce, která žádost obdrží oficiálně, tedy písemně a se všemi náležitostmi identifikace je povinna žadatele informovat ve lhůtě 15 dnů. V odůvodněných případech lze lhůtu prodloužit o 10 dnů. Této možnosti se využívá zejména při rozsáhlejším obsahu žádosti.

Takový důvodem například je:

• Nutnost vyhledávání informací mimo školu.

• Objemné množství informací, různého zaměření (ekonomická agenda, prezentace školy atd.).

• Některé informace v režimu informačního režimu školy a školská zařízení každoročně zveřejňují, nejčastěji se setkáváme s Výročními zprávami o škole jako instituci. Povinné subjekty mají také povinnost některé informace zveřejňovat rovnou. 

Jedná se například informace o tom, jak příslušné informace získat a kde lze podat žádost či stížnost.

POZOR: Školy často zaměňují režim poskytování informací v režimu informačního zákona a v režimu školského zákona! A to v souvislosti s poskytováním informací o průběhu a výsledcích vzdělávání dětí, žáků a studentů.

Právo zákonných zástupců na informace o průběhu a výsledcích vzdělávání jejich nezletilých dětí upravuje zákon č. 561/2004 Sb., o předškolním, základním, středním, vyšším odborném a jiném vzdělávání (školský zákon), ve znění pozdějších předpisů, § 21 Práva žáků, studentů a zákonných zástupců dětí a nezletilých žáků, § 164 Ředitel školy a školského zařízení odst. 1 písm. f), § 167 Školská rada a § 168 Zde také nalezneme pojem zákonný zástupce. V případě poskytování informace o dítěti, žákovi či nezletilému studentovi není nutné ze strany rodiče či jiného zákonného zástupce formulovat žádost oficiálně, jak je tomu v režimu informačního zákona. Standartní postup je takový, že postačí dotaz i poskytnutí odpovědi telefonicky, nebo osobně v rámci informačních nebo třídních schůzek. Škola v režimu školského zákona poskytuje informace týkající se dítěte, žáka či nezletilého studenta pouze přímo rodiči či jinému, zákonnému zástupci. Ve vazbě na GDPR nesmí v režimu školského zákona poskytovat tyto důvěrné informace jakékoliv osobě. Naopak v režimu informačního zákona, poskytuje informace týkající se školy, jako subjektu jakékoliv osobě, která nemusí mít přímou vazbu na dítě, žáka či studenta, ale nesmí poskytovat informace, spadající do kategorie GDPR!

Praktické pravidlo:

Rodič žádá informace o svém dítěti→ Školský zákon.

Kdokoliv se ptá na fungování školy → Informační zákon.

Rodič žádá formálně→ Může spadat pod oba režimy.

Časté chyby škol:

• Zaměňují oba režimy.
• Zbytečně formalizují.
• Neoprávněně sdílí citlivé údaje o dětech a žácích, v režimu "106".