Rizika začlenění dětí se sluchovým postižením do mateřské školy

Mgr. Lenka Polášková

Inkluze jako taková je v současné době v oblasti předškolní pedagogiky známým pojmem. Samotný pojem lze chápat především jako úspěšné zařazení dítěte do školy běžného typu. Bohužel systém stále ještě neumožňuje plnohodnotné naplňování potřeb jedinců s různými typy znevýhodnění, tak, jak bychom si představovali a v mnohých případech také rádi realizovali v praxi. 

Realita a praxe přináší mnoha úskalí a zejména ředitelky a učitelky mateřských škol musí často vynaložit maximální úsilí, aby bylo možné dítě úspěšně začlenit. Velice často však naráží na problém financování, nedostatku kvalitních a zkušených asistentů pedagoga či asistentů určených dítěti.  Jako stále komplikovanou vnímají pedagogičtí pracovníci problematiku začleňování dětí s poruchami autistického spektra, Málo diskutované je však téma dětí předškolního věku se sluchovými vadami a různými spektry sluchového postižení. Začleňování dětí se speciálními vzdělávacími potřebami v oblasti sluchu je spíše výjimkou než-li, pravidlem, přičemž přímým cílem surdopedického edukačního působení je na prvním místě poskytovat dětem, mládeži i dospělým komplexní vzdělání a umožnit rozvoj osobnosti v oblasti kognitivní, psychosociální i emocionální roviny.

Před příchodem dítěte do kolektivu mateřské školy je potřeba na prvním místě zvážit možnosti zařízení, tříd, pedagogů i kolektivu dětí a dále možnosti a limity dítěte samotného. O zahájení předškolního vzdělávání rozhodují zákonní zástupci dítěte, ve spolupráci se školským, poradenským zařízením, konkrétně speciálně-pedagogickým centrem a žádají o přijetí ředitelku mateřské školy. Zde je nutná velmi blízká spolupráce mezi zákonnými zástupci, školským, poradenským zařízením a mateřskou školou. Klíčová je samozřejmě také typologie sluchového znevýhodnění. Obecně by se však kolektiv mateřské školy měl zamyslet, zda je schopen naplňovat surdopedické zásady v přímé, pedagogické praxi. Různé kategorie osob se sluchovým znevýhodněním mají totiž zcela odlišné potřeby a učitelka mateřské školy musí nalézt adekvátní přístup k výchově a vzdělávání naprosto dítěte s naprosto specifickými potřebami. Je také nezbytné zamýšlet se nad komunikačními přístupy a strategiemi, které budou vyhovovat celému kolektivu. Významnou roli pak hrají didaktické pomůcky a multimediální učebnice a materiály. V tomto směru mají mateřské školy značné rezervy.

Nesystematické a nepromyšlené přijetí dítěte se sluchovým znevýhodněním do mateřské školy může mít zcela opačný efekt, než bylo zamýšleno. Komunikační obtíže mezi dítětem, učitelem a ostatními dětmi, nedostatek pomůcek může vést k pouhému pasivnímu přijímání informací, což samozřejmě nebylo cílem a to bez jakéhokoli faktického osvojení si poznatků. Přičemž základním cílem začlenění je v tomto směru  aktivitní přijímání a zvládnutí nových informací a poznatků. Budování schopnosti s nimi pracovat a rozvíjet je, stejně tak budovat kontakty a přátelské vztahy mezi dětmi. Úspěšnost přijetí nedoslýchavého či neslyšícího dítěte mezi vrstevníky je dána mnoha mnohými faktory a skutečnostmi a negativní zkušenost  dítěte se speciálními, vzdělávacími potřebami pak může do budoucna velmi ovlivnit a formovat jeho motivaci pro zařazení do kolektivu zdravých dětí. Například na základní škole.

Příklady přínosu a rizikových faktorů inkluzivního vzdělávání v mateřské škole:

Přínosy a pozitiva:

• Bližší komunikace mezi rodinou a školou.
• Podpora otevřeného přístupu k odlišnosti.
• Předcházení xenofobie u dětí.
• Rozvoj dovedností, vědomostí, zkušeností pedagogického týmu.
• Otevřený přístup školy k alternativním metodám a formám práce
• Výměna zkušeností s jinými organizacemi – podpora příkladů dobré praxe.

• Malý počet škol poskytující možnost příkladů dobré praxe.
• Časová náročnost.
• Velké vytížení školských poradenských zařízení neumožňuje konzultaci pedagogů se specialisty dané problematiky.
• Financování – nedostatek financí na nákup speciálních pomůcek.
• Výrazné zatížení v oblasti legislativy - časté novelizace právních norem.
• Specifika vycházející z typologie konkrétního handicapu či znevýhodnění.
• Možnost získání zkušeného asistenta pedagoga.
• Vysoký počet dětí ve třídách.
• Časové prodlevy v  diagnostickém procesu školských, poradenských zařízení.
• Nedostatečné zohlednění problematiky speciálních, vzdělávacích potřeb v RVP PV (před revizí i po revizi).