Lenka Polášková

Může učitelka podat léky na žádost rodiče? Jak má škola medikamenty uchovávat? Lze dítěti podat tišící lék v případě horečky? Také Vás zajímají odpovědi na tyto otázky? Přečtěte si souhrn k problematice, které se věnuji více než 10 let a často zjišťuji, že se ředitelé a učitelé doslova "prochází po tenkém ledě..."

V problematice jakékoliv medikace a zdravotnických úkonů v praxi škol a školských zařízení panuje dlouhodobý nesoulad v oblasti legislativy. Jinak na ni nahlíží resort školství, jinak resort zdravotnictví a samozřejmě jinak občanský zákoník. Žádný pedagogický pracovník (včetně asistenta pedagoga) nemůže být nucen k povinnosti realizovat takový úkon, ke kterému nemá odbornou kvalifikaci. Zde samozřejmě zařazujeme jak medikaci, tak také zdravotnické úkony. Pedagogický pracovník není pracovníkem zdravotnickým. Povinnost zdravotnického úkonu, kam manipulace se zdravotnickým materiálem jednoznačně patří, mu tudíž ani nelze zařadit do náplně práce.

V otázkách kvalifikace je nutné zohledňovat Zákon o zdravotních službách. Podle § 11 lze zdravotní služby poskytovat pouze prostřednictvím osob způsobilých k výkonu zdravotnického povolání nebo k výkonu činností souvisejících s poskytováním zdravotních služeb. Pedagogický pracovník není zdravotnickým pracovníkem a uvedenou podmínku nesplňuje. Pedagogický pracovník může podat medikaci pouze v případech bezodkladné první pomoci. Jedná se o případy spojené se záchvatovými onemocněními. Je tedy povinen aplikovat injekčně dítěti látku například v případě rizika vzniku anafylaktického šoku po bodnutí hmyzem. Pokud by odmítl, v podstatě by odmítl dítěti poskytnout první pomoc. Samozřejmě se v takových případech také okamžitě kontaktuje zdravotnická záchranná služba. Konkrétně v popsaném případě na ni však nelze čekat.  Také musejí být bezodkladně informováni zákonní zástupci dítěte, a to nejen ve výše uvedeném případě, ale také při teplotě vyšší než 37 °C, průjmovitém stavu, úrazu, při výrazných změnách na kůži (spálenina, otok, kopřivka) a zvracení.

Mezi základní zdravotnické úkony patří (kritéria odborných zdravotnických úkonů):

• péče o otevřené rány;

• péče o bércové vředy;

• klyzma;

• péče o PEG;

• péče o dekubity I. a II. stupně;

• ošetřování stomií;

• vyšetření glykemie;

• manipulace s biolampou;

• jakýkoliv odběr biologického materiálu;

• péče o permanentní katétr;

• aplikace léků;

• vyhodnocování fyziologických funkcí.

Perkutánní endoskopická gastrostomie (PEG) je endoskopicky založený umělý vstup do žaludku pro podání výživy – tenká sonda, jejíž jeden otvor ústí na kůži břicha a druhý v žaludku. Zavedení plastové sondy přes kůži se provádí po místním znecitlivění.

Klyzma je vpravení tekutiny konečníkem do tlustého střeva. Podle účelu se rozlišuje klyzma očistné, projímavé, léčebné a diagnostické.

Stomie je dočasné nebo trvalé vyvedení některého dutého orgánu na povrch těla. Nejčastěji jde o vývod tlustého střeva.

V praxi jsem se setkala například s argumentem ošetřujícího lékaře dítěte s diabetem, který sdělil rodičům, že učitel je povinen pravidelně aplikovat inzulin a měřit glykemii, i když není zdravotnickým pracovníkem. Argumentoval přitom, že rodiče také nejsou zdravotníky a inzulin dítěti aplikují. Ti poté nárokovali úkon u učitelky MŠ. Takto jednoznačně bohužel k problému přistupovat nelze. Jde o záležitost odpovědnosti za zdraví dítěte, kdy není možné srovnávat kompetence a práva rodiče a pedagoga.

Škola zodpovídá za škodu vzniklou dítěti, a musí tedy také předcházet skutečnostem, které by je ohrozily na zdraví a životě. Pokud by tudíž učitelka mateřské školy ke zdravotnickému úkonu přistoupila a inzulin aplikovala, činí tak na vlastní odpovědnost, jelikož k aplikaci není zdravotnicky způsobilá. Na druhou stranu předchází skutečnosti, kdy by dítě mohlo být ohroženo na zdraví a životě. Jak tedy situaci s malými diabetiky řešit, abychom byli objektivní k dítěti i pedagogickým pracovníkům?

V případě přijetí dítěte s diabetem do školy je zcela nezbytná velmi blízká komunikace zákonných zástupců a školy. Onemocnění dítěte musí být zohledněno. Není možné, aby škola argumentovala, že není schopna dítěti s diabetem zajistit možnost vzdělávat se. O přítomnosti dítěte s diabetem musejí být informováni všichni zaměstnanci školy, tedy provozní i pedagogičtí pracovníci. Každý pedagogický pracovník, který má dítě s diabetem ve třídě, musí být seznámen se základními informacemi o cukrovce, mít informace o poskytnutí první pomoci dítěti, o rizicích vyplývajících z onemocnění například při sportovních aktivitách a o skutečnosti, že primární zodpovědnost za onemocnění, péči a naprostou součinnost mají zákonní zástupci dítěte.

V pedagogické praxi se často setkáváme s tím, že dlouhodobá nekoncepčnost řešení problematiky a neschopnost meziresortní spolupráce Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy a Ministerstva zdravotnictví staví pedagogické pracovníky do rizika. Do budoucna se budou i vlivem  inkluzivního vzdělávání a nárůstu počtu chronických onemocnění ve většinové populaci zvyšovat požadavky na podávání medikace a na úkony, jež řadíme do kategorie zdravotnických.

Nelze zcela jednoznačně stanovit konkrétní postup spolupráce rodiny a školy tak, aby nebylo ohroženo dítě ani pedagogický pracovník, protože každé dítě je zcela individuální a zdravotní stav i průběh onemocnění se mohou u dětí lišit. V zásadě doporučuji hovořit v rámci spolupráce rodiny a školy o následujících otázkách:

• Je možné měřit glykemii zákonným zástupcem (rodičem) a aplikovat inzulin rodičem v prostředí školy? Za jakých podmínek?

• Je možné měřit glykemii jinou osobou, pověřenou zákonným zástupcem, a aplikovat inzulin touto osobou v prostředí školy? Za jakých podmínek?

• Je možné tuto péči zajistit externím zdravotnickým pracovníkem, například tzv. terénní zdravotní sestrou? Za jakých podmínek?

Problematika aplikace léků a zdravotnické úkony jsou v gesci kontrolní činnosti krajských hygienických stanic. Ty kontrolují ukládání léčiv a zdravotnických prostředků ve školách – je potřeba sledovat a dodržovat jejich exspiraci a teplotu skladování. Musejí-li být léčiva (např. inzulinová pera) uložena v lednici, musí jít o lednici samostatnou, kde nejsou žádné potraviny. Aplikace nesmí probíhat v prostředí třídy! Musí se jednat o místo, kde je v dosahu umyvadlo, jednorázové ubrousky k osušení rukou, mýdlo a odpadkový koš na biologický odpad. Dítě je vhodné posadit či položit na vyměnitelnou hygienickou podložku. Kontroluje se také nakládání s biologickým odpadem (latexové rukavice, použitá inzulinová pera a další zdravotnický materiál) – musí být ve speciální popelnici (liší se svoz a četnost odvozu odpadů). Obsah musí být zabezpečen proti vniknutí cizích osob či dětí.

Pamatujte:

• Obecně se nedoporučuje ponechat měření glykemie a aplikaci inzulinu na samotném dítěti, pokud je mladší šesti let, přestože v domácích podmínkách tomu tak může být.

• Je vhodné nastavit písemnou smlouvu (dohodu) o spolupráci mezi rodiči (zákonnými zástupci) dítěte a školou.

• Zákonní zástupci by měli školu prostřednictvím ředitele/ředitelky požádat o spolupráci písemně.

• Postup školy při požadavku zákonného zástupce dítěte na úkon spadající do kategorie zdravotnických je vhodné zapracovat do školního řádu.

Zajistěte si včas konzultaci

A mějte medikaci a zdravotnické úkony ve Vaší škole pod kontrolou.