Formativní koncept v mateřské škole a výzvy spojené s motivací

Mgr. Lenka Polášková

Motivace a stimulace jsou dva odlišné, ale vzájemně propojené pojmy. Motivace je, dá se říct, vnitřní hnací síla, která dítě vede k určitému chování nebo jednání. Dává mu množství motivů. Stimulace je na druhou stranu vnější podnět, který může motivaci posílit nebo vyvolat. Dobře nastavená stimulace může posílit již existující motivaci a podpořit žádoucí a očekávané chování dětí.  

V pedagogické praxi jsou ale tyto dva pojmy často zaměňovány. Je nutné také vzít na zřetel, že motivační složky dítěte a dospělého se významně liší. Výhodou motivace dítěte předškolního věku je jeho silná vnitřní touha po poznávání a učení. Každý proces motivace vyžaduje trpělivost a dobré rozpoznávací schopnosti učitele nebo učitelky co děti zajímá, z čeho mají upřímnou radost a u jaké činnosti je jim jednoduše dobře. Motivace by měla být pozitivně nastavena. V mateřské škole se využívá řada metod, které je nutné vždy přizpůsobit věkovým a individuálním zvláštnostem dětí. Velký význam vytváří celkový obraz klimatu ve třídě. Motivace, stimulace a komunikace mají naprosto zásadní roli při aplikaci formativního hodnocení v průběhu učení. Motivace dává poznávacímu procesu energii i orientaci, a proto hraje klíčovou roli v kvalitě celého procesu učení. Dítě s vnitřní potřebou poznávat poznává intenzivněji, hlouběji a komplexněji než to, které je k poznávání donuceno. Pak nelze hovořit o motivaci, ale o stimulaci dítěte!

Bez nutných změn v těchto oblastech je formativní hodnocení prakticky jen těžko aplikovatelné.

Motivace

• Vnitřní proces, často zrcadlí zájmy.
• Může být vědomá a nevědomá.
• Dává člověku "sílu" k dosažení určitého cíle.

Stimulace

• Je to vnější podnět.
• Může mít řadu podob, například pochvala, projev uznání.
• Často se používá jako součást motivace.

Jak můžeme děti motivovat:

• Poskytováním pozitivní zpětné vazby → součást formativního hodnocení

Děti motivuje poskytování pozitivní zpětné vazby, v průběhu i na konci procesu učení. Zpětná vazba by měla být vždy konkrétní, nikoliv abstraktně komunikována.

+ "Líbí se mi, jak jsi zvládl dnešní cíl, vystřihnout a nalepit autíčko."

• "Dneska si byl hodný."

• Poskytováním objektivní zpětné vazby→ součást formativního hodnocení

Objektivní zpětná vazba napomáhá dětem vytvářet reflektivní složky. Jde o proces budování sebereflexe dítěte. Proces budování vnímání neúspěchu jako prostoru pro zlepšení a vnímání procesu učení jako takřka neustále procesu rozvoje.

• Podporou samostatnosti dětí

Učitelka by měla vytvářet dostatek prostoru pro samostatnost dětí. Podporovat divergentní myšlení i způsob komunikace. Nepředkládat dítěti automaticky řešení, návod nebo způsob řešení.

• Tématy, které reagují na reálný život

Aktivity, činnosti a témata ve třídě by měly vycházet z dětských zkušeností a zájmů a měly by dětem pomáhat chápat souvislosti s reálným životem.

• Jasně, konkrétně a srozumitelně stanovenými pravidly ve třídě

Společně vytvořená pravidla pomáhají dětem pochopit, jak se chovat ve skupině a jak respektovat ostatní.

• Vytvořením bezpečného prostředí

Učitelka je pro děti významnou osobou, symbolem bezpečí, bezpečné prostředí vytváří.

• Respektujícím přístupem

Prostředí třídy, její klima by mělo být založeno na vzájemném respektu, nikoliv na automaticky nastavenými příkazy a zákazy. Jde o partnerství mezi učitelkou a dítětem.

10 pravidel, jak pracovat s motivací ve třídě

• Pracujte s pozitivním klimatem a vytvořte příjemné prostředí.
• Nastavte společně s dětmi pravidla, při jejich naplňování buďte důslední.
• Pracujte s podnětným prostředím, vytvořte dostatek stimulů a dávejte dětem možnost volby činností a aktivit. Nezapomínejte, že je velmi důležité, aby byly propojeny skupinové, individuální i hromadné/frontální činnosti každý den.
• Učte děti základům time managementu → plánování času, při plnění cílů.
• Nesrovnávejte dětí → každé dítě pracuje individuálním tempem.
• Zaveďte podnětnost jako rutinu → nastavte možnost "vybrat si" a koncentrovaně pracovat na úkolu, cíli nebo hledání řešení.
• Snažte se chápat emoce dětí → pokuste se pochopit potřeby dětí.
• Komunikujte → zjišťujte co děti těší, baví.
• Nastavujte motivaci na pozitivním prožitku, zkušenosti.
• Prožívejte společně s dětmi jejich malé (i velké) úspěchy.

Všechny výše uvedené kroky napomáhají realizovat frontální koncept.

Řízené rozhovory a ranní rituály

Jak už jste se seznámili v předchozích lekcích, formativní hodnocení propojuje celý vzdělávací proces dítěte, jeho učení, průběh, částečně jeho závěr. Jde o metodu, která napomáhá děti procesem učení vést, poskytovat jim zpětnou vazbu, ale také volit metody, které pomohou učitelce zjistit v jaké fázi učení dítě vlastně je a zda a v jaké míře potřebuje podpořit. Jednou z možností, kterou se formativní hodnocení profiluje jsou také řízené rozhovory, které realizujeme v rámci tzv. ranních rituálů ve třídě. Ranní rituál v mateřské škole je důležitou součástí dne, která pomáhá dětem adaptovat se na prostředí a navodit pozitivní atmosféru. Zahrnuje uvítání dětí, společné aktivity, které podporují sociální dovednosti, a přípravu na den. Řízený rozhovor je konverzace učitelky s dítětem nebo dětmi. Učitelka zde klade předem připravené, promyšlené otázky, aby získala specifické odpovědi. Ty obvykle profilují například úroveň orientace dítěte v čase. Tyto rozhovory se od obvyklých, neformálních rozhovorů s dětmi liší, například tím, že učitelka může mít předem promyšlené otázky, které ji napomáhají získat údaje pro pedagogickou diagnostiku.

Důležitost připravenosti prostředí

Vzdělávací nabídka v mateřské škole jako prostředek vzdělávání představuje ve svém celku soubor (souhrn) praktických, intelektových činností, nebo také příležitostí vhodných pro naplňování příležitostí, směřujících k naplňování stanovených cílů a k dosahování očekávaných výstupů u učení. Jde o vysoce diferenciovanou činnost. K plánování proto musí učitelka přistupovat tvůrčím způsobem, činnosti a plánované aktivity by měly být pestré a svou úrovní a stanovenými cíli odpovídaly individuálním možnostem dětí. Rámcový vzdělávací program pro předškolní vzdělávání po své revizi často zmiňuje nutnou podporu badatelských aktivit, prožitkového učení a experimentu. Přesto je nezřídka kdy nešvarem řady mateřských škol přemíra aktivit s tzv. pracovními listy. V některých případech je bohužel kvalita práce učitelek posuzována na kvantitě v podobě těchto listů, místo kvalitě celkového, vzdělávacího procesu. Samozřejmě nelze paušalizovat. V pedagogické praxi je dnes trendem podpora prožitkových forem a vytváření pestré vzdělávací nabídky. Nikoliv tedy orientace pouze na výsledek, ale podpora samotného procesu učení. Prožitkové učení, tedy učení založené na vlastních zkušenostech a zážitcích, lze podporovat aktivním zapojením dětí do činností, které jim umožní objevovat, experimentovat a tvořit. Důležité je vytvořit prostředí, kde se děti cítí bezpečně a motivovaně, a kde mají možnost si nově nabyté vědomosti a dovednosti prakticky ověřit. Rozvoj v předškolním období by měl být zaměřen v prvé řadě na osobnostní a emo­cionální charakteristiky dítěte. V tomto období jsou položeny základy osobnosti, které později nelze změnit, ale pouze do určité míry modifikovat. Osobnostní charakteristiky jsou stejně důležité jako intelektový potenciál. Soustřeďujeme se zejména na rozvoj volních vlastností, pozitivního myšlení a sociálních dovedností.

Každé téma, aktivita, činnost by měly mít prostor pro sebehodnocení.

Pokládáme si otázku:

Mají děti prostor pro sebehodnocení?

Polášková (2016) také definuje typické znaky pedagogického projektu:

• Pedagogický projekt směřuje k naplňování požadavků RVP PV a směřuje k osobnostnímu rozvoji dítěte a vytváří jeho dovednosti, postoje a poznatky.
• Významnou roli zde hraje skutečnost, že dítě se nejlépe učí hrou, experimentem a prožitkem.
• Pedagogický projekt je založen na vnitřní motivaci dítěte, poskytuje prostor pro samostatnost a kreativitu.
• Vede děti k řešení globálních problémů a vnímání reality.
• Má konkrétní výsledek.
• Neopomenutelným znakem je poskytování vzájemné zpětné vazby mezi učitelem a dítětem, které umožňuje operativní změny.
• Pedagogický projekt řeší aktuální problémy a situace z životní reality.
• Praktické činnosti směřují nejen k výrobku, ale také konkrétnímu poznatku či dovednosti ze samotné činnosti.
• Výsledkem může být výtvarný či slovesný produkt.

Čím podpořit prožitkové učení?

Exkurzí, výletem.

Realizací pedagogického projektu.

Skupinovými aktivitami a hrou.

Pokusy.

Experimenty.

Tvořivými dílnami.

Aktivitami zaměřenými na smyslové vnímání dětí.