Domácí úkoly - práva a povinnosti základních škol

Mgr. Lenka Polášková

V současné době je stále větším tématem sdělovacích prostředků a periodik diskuse týkající se domácích úkolů u žáků základních škol. Pro systém školství je dlouhodobě problematická "legislativní nejednoznačnost", která však pro ředitele v praxi znamená problém...

Školský zákon zdaleka nepokrývá všechny oblasti, se kterými se ředitelé škol v pedagogické praxi stále častěji setkávají. Jako příklad lze uvést problematiku realizace zdravotnických úkonů, přítomnost osobních asistentů ve školách, nebo například řešení otázek spojených s potravinovými alergiemi a intolerancemi. Je to logické. Zmiňované oblasti spadají do gesce Ministerstva zdravotnictví a Ministerstva práce a sociálních věcí a s tím souvisejícími právními normami. Dlouhodobě v tomto směru ředitelé volají po součinnosti ministerstev a řešení otázek, které mají zásadní vliv (nejen) na průběh vzdělávání.

Vraťme se ale k tématu tolik diskutovaných domácích úkolů. I zde se setkáváme prakticky napříč celou Českou republikou s odlišnými právními výklady a odlišnými názory neziskových organizací, zastupujících lidská práva či práva dětí. Narovinu si tedy řekněme, že univerzální stanovisko v tomto směru neexistuje.

Možná Vás napadne, že toto klíčové téma by mělo být zakotveno v klíčovém školském zákoně - není. A proto je to v praxi problém.

Jako možnost řešení lze využít stanovisko Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy (MSMT-11014/2023-1). Toto stanovisko uvádí, že pro plošné omezování domácí přípravy není věcný důvod a odkazuje na empirickou studii o zátěži domácími úkoly v České republice a ve světě. Ta dokladuje, že Česko patří mezi státy s nejnižší zátěží.

Zároveň odkazuje na ustanovení § 22 zákona č. 561/2004 Sb., o předškolním, základním, středním, vyšším odborném a jiném vzdělávání (školský zákon), ve znění pozdějších předpisů, které stanoví, že je žák povinen "řádně se vzdělávat".

Toto právo ovšem není neomezené, škola musí respektovat související ustanovení školského zákona, zejména § 2 odst. 1 písm. b) (zohledňování vzdělávacích potřeb jednotlivce), § 29 odst. 1 (povinnost přihlížet k základním fyziologickým potřebám dětí, žáků a studentů) apod. Z toho vyplývá např. potřeba zajistit koordinaci jednotlivých vyučujících při ukládání domácích úkolů z hlediska celkové zátěže, nutnost zohledňovat věk a schopnosti jednotlivých žáků a další okolnosti. 

Neměli bychom se tak v praxi setkávat se situací, kdy zejména na druhém stupni základní škol nejsou ze strany vyučujících úkoly koordinovány.

Velmi častým tématem je také klasifikační rámec domácí přípravy žáků. kola je oprávněna domácí úkoly také hodnotit v souladu s vyhláškou č. 48/2005 Sb., o základním vzdělávání a některých náležitostech plnění povinné školní docházky, ve znění pozdějších předpisů, pokud je tato možnost zakotvena v pravidlech pro hodnocení jako součásti školního řádu. Nicméně je nutno vzít na zřetel, že žáci mohou mít odlišné podmínky, vycházející ze sociokulturních specifik a proto také v tomto směru ministerstvo nedoporučuje domácí úkoly známkovat. Pokud se tak děje, hodnocení domácích úkolů nesmí mít rozhodující vliv na výslednou známku z daného předmětu na vysvědčení.

Závěrem lze tedy říci, že je plným právem základních škol nastavit si individuální rámec zadávání domácích úkolů či stanovovat míru domácí přípravy žáků, avšak za předpokladu, že je systém definován ve školním řádu. Známkování domácích úkolu Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy nedoporučuje, z důvodu odlišných podmínek žáků. Domácí příprava, ve smyslu domácích úkolů  by měla být zejména na druhém stupni vyučujícími koordinována, aby nedocházelo k přetěžování.

Název: Stanovisko MŠMT k zadávání domácích úkolů.

ZDROJ: MŠMT

Název: Empirická studie k zátěži žáků - domácí úkoly.

ZDROJ: IDEA