Boj o dítě - právní aspekty rodičovských práv

Mgr. Lenka Polášková

Příspěvek přináší podrobný přehled k oblasti problematiky rodičovských práv (práv zákonných zástupců dětí), směrem k mateřským a základním školám a jejich často komplikované, vykonatelné praxe nejednotnosti legislativního rámce.

Rodiče dítěte by měli primárně společně usilovat o relevantní zájem nezletilého dítěte/žáka, bez ohledu na své, osobní spory. Jako mimořádně závažné lze považovat situace, kdy někteří rodiče využívají své dítě jako prostředek manipulace s bývalým partnerem/partnerkou, manželem/manželkou. Tato manipulace a spory se často přenáší do prostředí mateřských a základních škol, které se tak nedobrovolně stávají "bojištěm" nesvářených rodičů dětí a žáků. Rodiče by měli v zájmu svého dítěte uzavřít společnou dohodu o styku s dítětem a rozsahu péče. Takovou dohodu pak škola respektuje a postupuje podle definovaného ujednání.

Pokud není takové dohody dosaženo, jsou základní kritéria v rozhodování školy dvě:

a) Usnesení soudu.

b) Akceptace roviny práv rodičů s odkazem na zákon č. 82/2012 Sb, (občanský zákoník).

Škola není určena k tomu, aby ve svých prostorách umožňovala setkávání s rodičem, který již žije odděleně mimo původní rodinu a dožaduje se vstupu do školy v průběhu vzdělávání jen proto, že druhý rodič mu odmítá jiný kontakt s dítětem umožnit. Na takový postup, který bývá v krajních případech dokonce vymáhán však rodič právo nemá a škola se může proti takovým snahám bránit i prostřednictvím Policie ČR.

K právům zákonného zástupce dítěte/žáka patří především právo na informace o průběhu a výsledcích vzdělávání  jejich (a pouze jejich) dítěte, dále právo vyjadřovat se ke všem rozhodnutím, která se týkají podstatných záležitostí vzdělávání a výchovy dítěte/žáka, a také právo na poradenskou pomoc školy nebo školského poradenského zařízení v záležitostech týkajících se vzdělávání a výchovy. Zákonní zástupci žáků základní škol mají také právo na to být volení do školské rady nebo se účastnit jejího projednávání.

V praxi dochází k nedorozumění v oblasti pochopení těchto práv, často tomuto, dá se říci volnému výkladu přisuzují rodiče své právo rozhodovat o tom, do jaké třídy budou dětí/žáci zařazeni, nebo kdo je bude vzdělávat. Tato kompetence ovšem v konečném důsledku přísluší v odkazu na ustanovení školského zákona: § 164 odst. 1 písm. a), pouze řediteli/ředitelce školy.

Klíčovým rozhodnutím v oblasti výkonu práv rodiče na půdě školy je usnesení soudu. Pokud je dítě svěřeno jednomu z rodičů a byl upraven styk s druhým rodičem, měl by rodič, kterému bylo dítě svěřeno do péče, informovat školu o rozhodnutí soudu, soudem schválené dohodě rodičů, popř. o mimosoudní dohodě rodičů. Informace bývá obvykle zapsána například do evidenčního/matričního listu dítěte nebo žáka.

Pokud  rodič o rozhodnutí soudu neinformuje, škola je povinna postupovat v souladu ustanovením občanského zákoníku, konkrétně: § 875 odst. 1 a § 875 odst. 2.

Bez rozhodnutí soudu nemůže škola omezit rodičovská práva jednoho z rodičů pouze na žádost jednoho z nich. 

Tedy oba rodiče dítěte mají naprosto totožná rodičovská práva a rozhodovací kompetence týkající se jejich dítěte a to i v situaci , kdy dítě s jedním z rodičů nesdílí společnou domácnost. V takovém případě optikou školy, vykonávají oba rodiče péči a výchovu dítěte ve vzájemné shodě. Jedná-li jeden z rodičů v záležitosti dítěte sám vůči třetí osobě, která je v dobré víře, má se za to, že jedná se souhlasem druhého rodiče. Zákon zde takto zakládá vyvratitelnou domněnku tzv. dobré víry třetí osoby, protože nelze připustit nejistotu v právním stavu věcí.

V praxi pak opět dochází k tomu, že rodič, jemuž bylo dítě svěřeno do výchovy, udílí pokyny škole, zda a kdy smí škola druhému rodiči dítě vydat, což škola není povinna ani oprávněna akceptovat.

Ředitel(ka) školy je povinna respektovat právní předpisy, a na základě jejich ustanovení a v jejich rámci zpracovat podrobnosti k výkonu práv a povinností dětí/žáků i jejich zákonných zástupců. Podrobnosti uvádí ve školním řádu.

V praxi se však také stává, že dítě je do výhradní péče svěřeno jednomu rodiči, aniž by byl upraven styk s druhým rodičem. V takovém případě například podle Stanoviska MPSV k vyzvedávání dětí ze školy nebo školy rodičem, která nemá dítě v péči, může škola předat dítě rodiči, který ho nemá svěřeno do péče, pouze splnění následujících podmínek:

1) Právo rodiče na převzetí dítěte z mateřské školy vyplývá z vykonatelného soudního rozhodnutí (ve formě rozhodnutí nebo usnesení o předběžném opatření) o úpravě styku s dítětem nebo z dohody rodičů o styku s dítětem, anebo

2) K předávání dítěte rodiči, které jej nemá ve své péči, udělil souhlas rodič, který má dítě svěřeno do péče. Tento souhlas může rodič udělit ad hoc ke každému jednotlivému předání dítěte druhému rodiči anebo může udělit paušální souhlas, že dítě může výt kdykoliv předáno druhému rodiči.

O existenci tohoto souhlasu musí být škola informována. 

Nutno podotknout, že v současné době je ze strany soudů kladena snaha o rovnocenné postavení obou rodičů dětí a setkáváme se stále častějšími rozsudky se stanovením tzv. střídavé péče. V tomto směru jsou školy povinny respektovat zákonná ustanovení a práva obou rodičů, kteří jsou rovnocennými zákonnými zástupci dítěte. Pro rozhodnutí soudu, které se týká rozsahu rodičovské odpovědnosti nebo způsobu či rozsahu, v jakém ji rodiče mají vykonávat, jsou určující zájmy dítěte.

Bohužel, v praxi se setkáváme v oblasti práv rodičů obecně s různými a často odlišnými výklady soudů, OSPOD a České školní inspekce.

Názor České školní inspekce se oproti stanovisku MPSV výrazně liší. Uvádí, že že pokud soud sice svěřil nezletilé dítě do výchovy pouze jednoho z rodičů, ale neomezil výslovně rodičovskou zodpovědnost druhého rodiče ani právo na styk s dítětem, může druhý rodič dítě například vyzvednout kdykoli i bez předchozího souhlasu rodiče, který má dítě ve své péči.

Můžeme tedy říci, že první stanovisko, tedy MPSV se přiklání k tomu, že je na libovůli rodiče, kterému bylo dítě svěřeno soudně do péče, do jaké míry rozhodne o možnosti styku dítěte s druhým rodičem, pakliže to nebylo výslovně soudem také stanoveno.

Zatímco stanovisko České školní inspekce klade důraz na výkon rodičovských práv za každých okolností, pakliže druhý z rodičů nebyl soudem na svých právech omezen či jich zbaven.

Závěrem lze říci, že legislativní rámec v tomto směru nepřináší univerzální řešení a školy jsou v tomto směru postaveny do situace, kdy je na volbě ředitele/ředitelky školy, ke kterému stanovisku v praxi přihlédne a bude jej aplikovat i z hlediska výkonu práv zákonných zástupců ve škole.

Nicméně je nutno vzít na zřetel, že zásadní změna v této oblasti bude v praxi škol reflektována s účinností novely občanského zákoníku od 1. ledna 2026.